Onen plán vznikl v roce 2015 při sestupu ze Signalkuppe. Tehdy, po vydařeném zdolání hřebene Cresta Signal, mi utkvěl jižní hřeben táhnoucí se k vrcholu Lyskammu v paměti. Stačilo málo zapátrat dostupnými online průvodci a dopátrat se, že Cresta Sella nabízí pěkné lezení do III. obtížnosti a co víc i snadný přístup, jako třešnička na dortu, pak zářil traverz mezi oběma vrcholy Lyskammu. To mi, ale vůbec nestačilo. Chtěl jsem víc. Začít přímo z údolí. Žádný lanovky a prošlapaný dálnice na ledovci. Málo chozenou cestu bez desítek popisů na českých lezeckých webech. TO mě lákalo. Když jsem poté objevil první zmínky o Cresta del Naso, bylo vyhráno. Parťák byl taky - Docent Emanuel Chuñas Pancho.

Nastudovat cestu znamenalo pouze jediné, porvat se s italštinou, neboť jediný popis, který jsem dohledal byl na camptocamp od italských borců (v různých podobách pak i na fb, etc.). Zbývalo tak už jen naplánovat rozložení bivaků a termín. První bivak mi usnadnila zmínka o nové luxusní (a to nepřeháním) bivakovací boudě umístěné přímo na hrot hřebene Naso, který byl dominantou údolí. Bivak Mamo Comotti byl instalován v roce 2015 spolkem italských horolezců na památku horského vůdce přezdívaného Mamo. Druhá noc se nabízela v několika variantách v závislosti na našem dalším postupu - bivak Giordano, chaty Quintino Sella, Gnifetti nebo Mantova. Třetí den byl určen pro sestup. Babí léto je zárukou stabilního počasí a s ohledem na ukončení letní seisony i zárukou liduprázdných hor, neboť vleky a chaty jsou již nefunkční.

K naší dvojce se připojuje ještě dvojka Petr&Petr z HO Lezci Kladno. Vyjíždíme v odpoledních hodinách a po dvanáctce ve 4 ráno parkujeme u domu horských vůdců ve Staffalu. Trochu zdřímnem a v 7 vycházíme podél potoka Lys. Značená cesta č. 7 nás dovede až za hranu morény k vyhlídce "Sorgenti del Lys", kde se oddělujeme a pokračujeme dál jen podle popisků a fotek z průvodce. Od vyhlídky již není žádné značky, ni mužíků ni vychozené pěšiny. Jdeme spíše pocitově. První obtíže nastávají ve žlabu, kterým se prohání jeden z přítoků potoka Lys. Nad ním trčí špičky seráků stejnojmenného ledovce. Urvat se, vymetou žlab i s námi. Středohrot obcházíme zleva, kde nastupujem přes první práh do položených ploten. Na uvítanou nám letí vstříc smečka kamenných projektilů. Pak už jen kamenolom, kamenolom a kamenolom. Popis z camptocamp sedí. Poslední obtíže mají být ve žlabu vedoucím na samotný hřeben. Žlab je zčásti pod sněhem, občas trochu ledu. Když dojdou chyty a morál volíme z kouta stupeň vlevo. Lego hadr, ale jdem dál. Zpětně zjišťuji, že se to chodí vpravo, inu co. Jakmile dosáhneme hřebene a natraverzujeme do jeho pravé části, vlevo nad námi vykoukne olbří kamenný mužíko-mohyl. Od něj už zase jen kamenolom až k bivaku. Dveře otevíráme kolem 19-té hodiny.

Bivak je určen pro šest lidí, spí se na třech palandách s povlečením, prošívanou dekou a polštářem. Zádveří funguje zároveň jako kuchyňka, jídelna a obývák s prosklenou stěnou a výhledem na zapadající slunce. Kuchyň má plynový sporák, různé velikosti hrnců a konvici s dostatečnou zásobu vody, plný box všelijakých pochutin. Jídelna s obývákem, kromě již zmíněné velkoplošné obrazovky s live vysíláním české obdoby "panoramy", disponuje čtyřmi dřevěnými nevypolstrovanými seslemi a sadou plastového nádobí. K absolutní pohodě schází snad jen papuče. Vepisujeme do kroniky první český zápis, toho roku pátý výstup, celkově pak jedenáctý (od instalace bivaku). Za bivak se platí.

Ráno opět dle italského popisu pokračujeme slaněním do sedla odkud se stoupá přímo hřebenem a kde kamenolom střídá plotny a zase kamenolom. Ze stereotypu nás vytrhávají jen barevné změny místního šutru. Střídá se zde do červena zbarvená žula s bílou. Pro fanoušky "sešívaných" jistě vděčný výstup. Kolem poledne nastává další výrazná změna. Končí perioda kamenná a začíná ledová. Po ledovci se suneme k předvrcholu Naso del Lyskamm. Vrcholíme po další hodině. Nutno zmínit poloviční úspěch kladeňáků na jejich čtyřtisícové prvotině. Oficiálně se jako čtyřtisícovka ovšem neuvádí. Hlavní hřeben Monte Rosy i s vrcholovou částí Cresta Selly se halí do hmly. Přepočítáváme, kombinujeme, znovu přepočítáváme, násobíme zbylými silami a postupující frontou a rozhodujeme se pro ústup na chatu Gnifetti. Kličkujeme ledovcem až do winterraumu, kde nám uvolňují místo na zemi rusové nebo vlastně izraelský náplavy z Ruska. V Izraeli se dle jejich zkušenosti dýchá lépe než v Rusku. Beru to jako tip pro případnou vlastní změnu trvalého pobytu. V naší kotlině vzduch taky začíná houstnout, resp. smrdět. Spánek a hurá dolů, domů. Od Mantovy po chodníku 7C jsme po čtyřech hodinách u auta.

Rating výstupu je udáván za AD+ s lezením do IV, v závislosti na nástupu eviduji celkem tři místa, ostatní je spíše II. Pro nás klíčovým místem byl výšvih ze zasněženého, ledového kouta přes levý stupeň na ukloněnou terasu. S ohledem na podmínky a free přelez s tleskajícími půlkami přidávám půl stupeň výše. Po celou dobu výstupu hřebenem platí velmi vysoké riziko zasažení volnými kameny o velikosti od pěsti po pytel cementu. Pod nástupem pak zasažení ledem, sérakem či celým ledovcem. 

Historické okénko: prvovýstup je datován 15.9.1926 (Arturo a Maria Lercoz, Giulio Mehr a Arturo Pecco). První zimní výstup 16.2.1972 (Kose Angster, Davide Camisasca, Pino Tartagni). A první zimní sólovýstup provedl 22.12.1974 pan Jaccod. 

Náš výstup: 28.-30.9.2017 (starší český výstup jsem na webu nedohledal)

Odkazy:

Fotky v mojí galerii ZDE

Průvodce ZDE 

Bivak Mamo Comotti info ZDE nebo FB