Z expedičního deníku...

12.6.2019, VÝSTUP NA SEVERNÍ VRCHOL USHBY (4690 M), 3. EXPEDIČNÍ DEN

Budíček 3:30. Vstáváme pod umytou noční oblohou. Do svítání daleko a okolní kopečky jsou stále zahalené tmou, jen na Elbrusu pozorujeme vláček čelovek stoupajících horolezců. Na střídačku se štracháme ze spacáků. KONEČNĚ JE TO TADY. Taktika výstupu s ohledem na čas a vývoj počasí je dohodnuta už od večera. Jsme smířeni i s případnou otočkou v případě zhoršení počasí. Návrat v bílé tmě v tomto terénu by byl neskutečně obtížný, ne-li nemožný. Vyrážíme ve 4:30 a za chvilku už funíme sněhovým svahem o sklonu 30° a délkou asi 150m k odtrhovce, po jejím překonání začíná firn a sklon se zvedá k 45°, pro sichr jeden šroub. Překulení přes hranu a podél ní dalších 100m v příjemném sklonu. Traverzujem zvlněným ramenem přes Podušku až pod další firnovo-ledový svah. Jdeme direkt do dobře viditelného kuloárku ve skalním žebru Nastenko. K odtrhovce je sklon ještě příjemný a v nafoukaném sněhu se jde dobře. Pak začíná plotna s celkovým sklonem 60° a rubačka po předních hrotech v tvrdém ledu. Lejtka hoří. Ruská 4A prostě není zadarmo. Hrajem o čas, takže lezeme s průběžným jištěním, na délku lana 1-2 šrouby do ledu. U Nastěnky si dáváme první pauzu na vydejchání. Další dvě délky jsou v lehkém mixu. Pak dalších 300m hořících lejtek pod vrcholový hřeben, štand. 20m a jsme na hřebeni. Jdu na to. Je 10:30 a nám nezbývá než překonat nedlouhý sněhový hřeben. Počasí je ale proti. Od jihu se na nás valí šedá hmota. Šteluju výškoměr na telefonu, necelých 4600. Nic naplat, otáčíme. Oblačnost máme při sestupu neustále za prdelí. Většinu sestupové trasy slaňujeme s lanem na půl. První jede přes šroub, na konci zavrtá další, cvakne karabinu, prováže konce lana, vyvrtá a protáhne hodiny, druhej bere šroub a jede přes ně. Na téhle sjezdovce si můžeme zfleku otevřít hodinářství. První skalky přebíháme tak nějak průběžně, pak jdeme do starých štandů. Což je chybka, předposlední vytrháváme z ledu.  Výlet dolů se naštěstí nekoná, byla provázaná pečlivě. Teď už jen neodjet na mokrém sněhu. U stanu jsme ve 14:30. Všude bílo a shora padá krupice. V noci přes nás přejde několik intenzivních bouřek. Ráno nás vítá ke čtvrt metru nového sněhu. Jenž z okolních kopců, jakmile se do nich opře slunce, sjíždí dolů. Rozhodnuto, další pokus nebude. Smířeni a spokojeni sestupujem do údolí.

17.6.2019, VÝSTUP JZ HŘEBENEM NA TETNULDI (4858m), 8. EXPEDIČNÍ DEN

V noci přituhlo, peří do -10° je tak akorát. V polospánku procházím spirituálním prožitkem a hned na to vstáváme, je 3:30. O hodinu později nám již křupe přemrzlý sníh pod nohama. Přecházíme zbytek spodního plató ledovce a vyšvihneme se z něj na horní ledovcovou římsu. Traverzujeme pod obřími seraky v západní stěně. Trhliny v cestě nejsou vidět, vše je dokonale zakryto, utemováno. V sedle mezi předvrcholem a vrcholem Tetnuldi jsme po dvou hodinách. Odsud nastupujeme na jihozápadní hřeben, tudy vede nejlehčí výstup za 2B. Ten začíná lehkým mixovým terénem. Výživné jsou jen přechody vysněžených hřebínků. Na konci mixové pasáže odhazujeme hůlku a vyndaváme zbraně, do každé ruky po jedné. Lano stále v batohu. Nádherným firnovým hřebenem vybíháme chvíli po dvouch chvíli, po čtyřech až na vrchol. V 9h již není kam, výškoměr ukazuje 4860m. Z vrcholu se otevírají výhledy na hlavní kavkazský hřeben. Počasí je luxusní. Užíváme si to. Následuje sestup jako výstup a o půl druhé si dopřáváme teplého čaje u stanu. Pomyslná synapse mezi milenci se (částečně) zdařila..  :)

Fotky ZDE

Účast: Pančo a Kostěj

PS: Pokud tyto řádky čte slovenská grupa, které se při sestupu z Tetnuldi zabil jeden z účastníků, nechť se se mnou zkontaktují. Měl bych pro ně jednu spirituální příhodu k odvyprávění..