Přes rok plánovanou akci pro naše kamarády čerstvé padesátníky, kteří toužili zhlédnout na svět z výšky nějaké té alpské čtyřky, několikrát odloženou pro počasí, nemoc nebo nesoulad v termínech, jsem zorganizoval na poslední srpencový víkend. Odjezd a výstup za „každého“ počasí.

Takže ve čtvrtek po práci jsme odjeli z Čech a navečer jsme někde na švýcarsko-italském pomezí chrupli u auta. Ráno zbývalo dotáhnout ještě 2,5h do Alagnie. V 10 už sedíme v lanovce a dráty nás táhnou až na Punta Indren. Počasí nám přeje a proto v rámci aklimatizace sundaváme batohy a jen nalehko v mačkách a s cepínem vystoupáme po ledovci k vrcholu Punta Giordani 4046m. Se svojí 5ti metrovou prominencí je to jen takový malý hrbolek na hřebeni Cresta Soldato vedoucímu k vyššímu kámošovi Pyramide Vincent. Po slzách dojetí a vrcholovém focení seběhneme zpátky, nasazujeme batohy a odcházíme opět vzhůru přespat na chatu Mantova. Večer lítaj v báru hrušky od Williho. Druhý den ráno vyrážíme po „Spaghetti tour“ směr Capanna Margherita. Cílem je vrchol Parrotspitze 4434m, který se přechází po parádním exponovaném vysněženém hřebínku. Jdeme opět nalehko, jen pro sichr házíme lano do báglu. V parádním tempíčku předbíháme spoustu lanových družstev a po necelých třech hodinách vrcholíme. Padesátník září štěstím. A já se svým lezeckým parťákem Pančem jakbysmet.

Účast: Jenda, já a Pančo a taky Popoše (co taky měla kulatý výročí i když na to nevypadá) a ještě ten, co taky moc chtěl na svou první čtyřku docent lékárník Petr z Koťátkova.