Celou zimu a jaro naběhané kilometry se měly přetavit ve vysněné severce Lyskammu a v cestě Cresta Rey na Dufoura.... jenže člověk míní a Manitou mění. Natěšení po více jak roční pauze startujeme lanovkou z Alagne Val. na konečnou ve 3tis. a dále do našeho ABC v bivaku na Balmenhornu. K úplnému štěstí nám chybí jen dostatečná aklimatizace, kterou jsme sakra podcenili a ve výstupu do bivaku nám vejškovka hází kurevsky tlustý klacky pod nohy. Na bivak se připlazíme skoro po čtyřech, vaříme čaj, jídlo nechutná, spánek v nedohlednu. Fleka máme na zemi, protože ty nejlepší zabrali ti, co se lépe připravili nebo si přivstali. Přesto všechno nařizuji budíka na 2:30 s tím, že ráno uvidíme, jak na tom budeme. Ráno mě už jen lehce pobolívá hlava, ale nic limitujícího. Pančo je na tom o dost hůř, takže si ještě přispíme a posléze nezbývá než sejít dolů. Já alespoň narychlo, než se Pančo zabalí, vybíhám solo na sousední Schwartzhorn a Ludwishöhe. Při sestupu vylezeme nalehko Piramid Vincent a pak už jen úleva od bolesti u pivečka v údolí.

Vylezeno tedy bylo: Balmenhorn - 4167m,  Schwartzhorn - 4322m, Ludwigshöhe - 4342m, Piramid Vincent - 4215m