Polojasné okénko na celý víkend nabízí rosnička pro Ötztalské Alpy. Zbývá vybrat kopec v pohoří s nejvyšším počtem třítisícových vrcholů, dostupný na tři dny, obtížnostně spíše průměrný (s ohledem na složení grupy) a s noclehem v pohodlí pod střechou. Hledáme, pátráme,... než mi přistane v kecálkovi odkaz na Weißseespitze od mé ženy. Má (ten kopec) všechno: výšku 3500m, z parkoviště cca 8h by to mohlo být a zpět na chatu Weisskugelhütte jsou to 4h. A když víte, kde najít klíče od zamčeného winterraumu, není co řešit. 

Na Velký pátek vyrážíme v 6h ráno a v italském Melagu na parkovišti jsme o půl třetí odpoledne. Při balení, pro sichr, přihazujeme i dva stany, kdyby po těch 10ti letech klíče nebyly tam, kde být mají. No, a na chatu jsou to přeci jen dvě hodiny chůze, tak těch pár kilo navíc už vyneseme. Kopeme do sebe jedno pšeničný a jdem na to. Na Weisskugelhütte se ani po tolika letech nic nezměnilo ;) Ráno vstaneme z matrace.

V sobotu během nástupu na jihozápadní skalnatý hřeben nám (ne zcela všem) srdce zaplesá radostí pohledem do protější stěny na výrazný vysněžený kuloár a tak naposledy měníme plán a zamíříme pod něj. Žlab je diagonálně zakroucen, takže odspodu je vidět pouze první třetina. Je vymeten několika lavinkami, tak v relativním klidu  nastupujem. Parametry jsou následující: dlouhý je zhruba 600m, převýšení má 450m a sklon postupně nabírá od 30° k téměř 60°. Sníh vrže pod mačkami a cepínem a po 2h se ocitáme na ledovci, po kterém za další půlhodinu vrcholíme. Sestup zpět k chatě je po stejné trase a zabral nám 4h i s restem na prohřátém kameni pod žlabem. V neděli už jen seběhnem do údolí, dáme povinnou 5-ti vteřinovou koupačku v potoce a valíme na špagety a pak domů, abychom stihli nabrat síly na pondělní koledu.

Horám Zdar

Kosťák & spol

Foto: https://photos.app.goo.gl/FZMCmdUSbCzT9tqPA