Rax je vápencovou náhorní plošinou, která se regulérně považuje za severovýchodní alpské předhůří ležící asi 70km jihozápadně od Vídně.  Po půldruhé hodince tak parkujeme na veřejném tábořišti u Kaiserbrunnu, které praská ve švech (ostatně nepřestává prastat co je veřejné tábořiště veřejným). 90% osazenstva jsou lezci z Čech, zbytek vesměs sousedi (SK, PL, H). Zabíráme místo na kraji u vodárny - puchem, který se tu line, to tipuji spíše na čističku, a blokujeme jedno z posledních míst pro stan našich přátel. Vaříme čaj na ráno a po příjezdu zbytku se pouštíme do nemalých zásob vína, abychom oslavili úspěch při zařizování víz. Do kómatu upadám po jedné hodině ranní, aby mě z něj Emil po pěti hodinách probral šťouchancem do zad s pohádkovou písní "Halóóó, tady je Lucifer". Budíček nadmíru nevídaný a píseň o to víc vlezlejší nás nenechává spát a tak se kolem půl osmé přesouváme vozem do 15km vzdáleného Hinternaßwaldu. Odtud pokračujeme pěšky po asfaltové strasse soutěskou Raisstalklamm k dopravní lanovce na Habsburg hütte a dále směrem ukazatele na Wildfährte/Bärenlochsteig. Tyto dvě železné cesty s obtížností B (1-) jsou společně s přechodem nejvyššího vrcholu Raxalpe - Heukuppe (2007m) naším dnešním cílem. Jako výstupovou volíme prvně jmenovanou Wildfährte - topo a info zde. Nástup je suťovištěm a 1 terénem. Následuje krátká exponovaná pasáž za B a pak zase více či méně chodecký terén bez zajištění. Ke konci jsou dva krátké výšvihy (opět B) s odpočinkovou plošinou a nádherným výhledem na protější Schneealpe. Na náhorní plošině lemujeme okraj po cestičce až k nejvyššímu bodu Heukuppe. Viditelnost byla asi 100-150km a tak naše oko mohlo přeletět přes Totes Gebirge až k bílé koruně Dachsteinu. Vrchol je hojně navštěvován ze všech stran. Po krátkém prohřátí na slunci míříme dál ke Karl Ludwig hausu s občerstvením. Času je stále dost a proto si na terase vychutnáváme vychlazeného pana Radlera a pohled na stěnu Preiner, která nás čeká zítra. Od chaty vedou naše kroky po chodníku zpět do Hinternaßwaldu, tentokrát po železné cestě Bärenlochsteig - topo a info zde. Cesta je obdobná jako výstupová, jen zajištěných míst je povícero a i exponovanosti si v několika místech můžeme plně vychutnat. Po hodince se napojuje cesta Medvědím doupětem na Wildfährte. Večer probíhá obdobně jako ten páteční, akorát spát jdeme o něco dříve.

Také ráno si nezadá nic nového se sobotním, takže opět Lucifer po šesté, čaj, kaše a hurá pod Preinerwand. Parkujeme na konci obce Griesleiten a ihned začínáme nabírat na výškových metrech. Pomyslná ručička výškometru se zastavuje na 1020m, kde odbočíme na cestu Holzknechtsteig na Neue Seehütte. U pramene se rozdělujeme, jedna půlka míří k vrcholu Preinerwand (1783m) zajištěnou cestou Preinerwandsteig (obtížnost A) a druhá cestou Hans von Haidsteig (obtížnost C/D) - topo a info zde. Haidsteig začíná těsně u úpatí stěny nad suťovištěm asi 15-ti metrovým slepičím žebříkem. Za ním následuje dvojí traverz v téměř kolmé stěně a výšvih komínem na terasu. Terasou prochází z části nezajištěný chodník opět až pod stěnu s dalším slepičím žebříkem a komínem, kterým se dostaneme do uzavřené soutěsky. Soutěskou vede vzhůry nejobtížnější část cesty s žebříky a uklouzanou skálou, kterou nám navíc skrápí začínající sněhovo-dešťová nadílka. Nad soutěskou je další terasa s černou Madonou k památce zesnulých lezců a "vrcholovou" knihou. Od Madony vede nezajištěná cestička pod finální vrcholovou stěnu s traverzem. Vrchol je vpravo asi 100m, ten ale vynecháváme a za silného větru s bičujícími krupkami sestupujeme na Neue Seehütte za druhou skupinou. Na chatě přečkáváme déšť u Jagatee a karlovarských oplatek a kolem poledne sestupujeme po cestě Holzknechtsteig zpět k autům. Do Čech se vracíme po okreskách přes hraniční přechod Halámky s pocitem dobře prožitého víkendu.

Text&Photos by ©stra